Květa zažila svá nejplodnější a chce se nám doufat, že i nejlepší pracovní léta v dřevních časech budování cestovního ruchu těsně po odeznění časů komunistické sešněrovanosti. Všichni zkraje devadesátých let chtěli ze dne na den mnohem víc než jen rozplácnout se u Balatonu či na bulharských plážích Černého moře. Češi se rázem chtěli toulat i jinudy než jen po turistických značkách ve vnitrozemí vlastního státu. K orientaci v najednou svobodné krajině jim měla pomoci nově vznikající turistická infocentra.

Právě tehdy se Květoslava Lachmanová zařadila do sítě budovatelů nového povědomí o kulturním a přírodním dědictví našeho kraje, o němž je důležité rychle a přehledně informovat i lidi z jiných regionů – nejprve přednostně domácí a posléze ve stále se rozšiřujícím záběru také cizince. To, že si daný úkol vzala za svůj právě knihovnice, jíž Květa erudicí i tehdejším povoláním byla, bylo pro danou dobu příznačné – většina městských infocenter vznikla pozvolným vydělováním z půdy obecních knihoven – to mladoboleslavské nevyjímaje.

Květa byla první vedoucí nově vzniklého turistického infocentra v Mladé Boleslavi, jež po svém osamostatnění získalo hned zkraje ty prostory, v nichž sídlí dosud – v domě situovaném průčelím do náměstí Míru, původně ovšem se vstupem z nároží již v Železné ulici, naproti kostelu sv. Jana Nepomuckého. Zaměstnankyní infocentra zůstala i po té, co ji na vedoucím postu vystřídali z vůle vedení radnice nejprve Jiří Senohrábek a posléze současný ředitel Gérard Keijsper. „Obvykle nejhorší, co se Vám může při získání vedoucí funkce stát, je, když v týmu zůstane bývalý vedoucí. Květa ale svou laskavostí, pokorou i smyslem pro humor, který se osmělila ukázat ovšem jen mezi jí blízkými osobami, popřela principy mezilidského účtování. Ona se mnou coby nástupcem, který ji vystřídal na řídícím postu, nejen příkladně spolupracovala, ona mi i přála úspěch. To bylo něco, co jsem nikdy předtím ani nikdy poté nezažil a za co jí vždycky budu mít v srdci,“ sklonil poklonu Květě Lachmanové Jiří Senohrábek. „Na veřejnosti zůstávala celkem uzavřenou, občas stresu podléhající dámou, v klidu mezi svými však odhalila svoji podstatu: Byla to otevřená a srdečná dáma se smyslem pro humor a věčně mladým duchem. Ona byla nejen duchovní matkou turistického infocentra, které si zpočátku musela tak trochu vyvzdorovat na vedení, ale vlastně i takovou náhradní mámou nás všech mladších, kteří ji obklopovali,“ dodává Senohrábek.

„Poslední rozloučení s Květoslavou Lachmanovou se koná v pátek 17. února od 12.00 hodin na Novém hřbitově v Mladé Boleslavi,“ sdělil současný ředitel infocentra Gerard Keijsper, v jehož týmu zůstala ještě poslední čtyři měsíce před svým odchodem do důchodu, ale i po odchodu sledovala se zájmem dění v infocentru a věříme, že i nadále to tak zůstane.  Kdo jste paní Lachmanovou znali ať už z knihovny či infocentra a měli rádi její laskavý přístup a vstřícnost, věnujte jí alespoň tichou vzpomínku.