Nejstarší písemný doklad o existenci sušárny a sířírny chmele na jižním okraji města Dubá je z roku 1877. V Dubé je doloženo v době největší produkce chmele šest sušáren a síříren, z nichž se pouze tato dochovala víceméně v původním stavu, proto je cennou technickou památkou. Sušárna chmele

Pěstování chmele mělo na Dubsku několikasetletou tradici. Rozšířilo se po 30. válce a v období první poloviny 19. století dosáhlo největšího rozkvětu. Pěstoval se chmel odrůdy Dubský zeleňák, či zelenáč, jednalo se o hrubší odrůdu s význačným česnekovým aroma, která ale měla tu výhodu, že se dala dobře skladovat a netrpěla tím její kvalita. Koncem 19. století již obchodníci s chmelem žádali především jemnější chmel červeňák, kterému se ale v okolí Dubé nedařilo. Přesto se tradice chmelařství na Dubsku udržela až do roku 1945. Současně s pěstováním chmele vznikly v Dubé i velké chmelové trhy. Chmelařstvím a obchodem s ním se zabývala především dubská židovská, německy mluvící, komunita.

Chmel se pěstoval většinou na tyčích, původně se sklizený chmel sušil na půdách domů, což ovlivnilo i architekturu na Dubsku. Po polovině 19. století se začal sušit teplým vzduchem ve speciálních sušárnách, a konzervoval se sířením. Proto na Dubsku vzniklo několik velkých sušáren a síříren chmele. Jednou z nich byla Hellerova sušárna - dnes stáčírna pitné vody, další byla velká Hahnova sušárna a sířírna, která stála za dnešní Zahradní ulicí a jejíž existenci dokládají již jen ruiny. V 70. letech 19. století vznikla sušárna na jižním okraji města - dnes kulturní památka, ceněná jako nejlépe dochovaná stavba tohoto druhu. V současné době nese čp. 195, její původní čp. bylo 256. Naproti sušárně býval starý morový hřbitov, označený velkým dřevěným křížem, a kolem sušárny vedla cesta k Vrabcovskému mlýnu.

Dle dochovaných plánů byla nejprve postavena obdélná budova a jedna okrouhlá sušící věž. Majiteli a pravděpodobnými staviteli byla rodina Langhansových z čp. 133 v Dubé, kteří ji v roce 1877 prodali Josefu Grundfestovi a Antonu Sommerovi, kteří sušárnu v roce 1899 rozšířili a dostavěli do dnešní podoby. Poté sušárna několikrát změnila majitele, až ji před druhou světovou válkou odkoupil chmelařský spolek a v roce 1943 ji získala společnost Hopfenverkehrsgenossenschaft v Dubé.

Po válce přešla sušárna do majetku Hospodářského družstva skladištního a výrobního v Dubé a posléze ji převzal Státní statek Dubá, který zde provozoval výkrmnu brojlerů.

Dlouhodobým zanedbáváním se zřítila konstrukce jedné z věží, poškozená byla i druhá věž a střecha objektu. Před převodem na Město Dubá provedl státní statek částečnou opravu zachovalejší věže. Město Dubá v roce 2008 zabezpečilo druhou věž a opravilo střešní krytinu a klempířské prvky.

Po roce a půl projektových příprav bylo na počátku roku 2011 vydáno stavební povolení na projekt revitalizace sušárny i jejího okolí.

V současné době se pracuje na obnově památky přispěním Ministerstva kultury ČR a Libereckého kraje.

Na podzim jsou v sušárně chmele pořádány Dny evropského dědictví, kdy je budova zpřístupněna veřejnosti.