Mladoboleslavsko

Přehrát video

Blahoslav Jan

* 20.  2. 1532 + 24. 11. 1571

Biskup jednoty bratrské. Žil v Mladé Boleslavi řadu let. Za jeho působení vycházely z  karmelské tiskárny teologické a filozofické spisy, tištěny byly i různé traktáty a apologie na obranu víry.

Po stopách osobnosti: ulice jeho jména je od Domu kultury směrem k Výstavišti

Bosáková Eva

*  18. 12. 1931 + 11. 1. 1991

Boleslavská rodačka. Otec byl olympionik Alois Věchta, matka rovněž závodně cvičila. Svoji sportovní dráhu započala krasobruslením, potom se začala věnovat gymnastice. Byla průkopnicí nového cvičení ve sportovní gymnastice. Přinesla i nový způsob pohybového projevu. Na OH 1952 v Helsinkách byla členkou družstva, které získalo bronzovou medaili, na OH v Melbourne vybojovala stříbrnou medaili na kladině a na OH 1960 v Římě vyhrála zlatou olympijskou  medaili. V roce na MS 1954 v Římě získala bronzovou medaili v soutěži družstev a tři stříbrné, za druhé místo v celkovém pořadí jednotlivkyň, za cvičení v prostných a na kladině. Na MS 1958 v Moskvě  získala dvě stříbrné medaile za druhá místa v celkovém pořadí jednotlivkyň a družstev a dvě zlaté a tituly mistryně světa, v prostných a na kladině. Na MS 1962 v Praze obhájila titul mistryně světa a získala medaili na kladině, vybojovala stříbrnou medaili na bradlech a další stříbrnou získala společně s družstvem. V roce 1960 byla vyhlášena nejlepším sportovcem Československa.
Patřila mezi sportovkyně, které rozdávaly své umění v cizině, byla dokonce členkou proslulých amerických basketbalových kouzelníků z Harlemu. Byl o ní natočen celovečerní film, ve kterém vytvořila hlavní úlohu, a z něho diváci poznali krutou dřinu gymnastické hvězdy.

Po stopách osobnosti: pamětní deska na domě, ve kterém žila – tř. V. Klementa čp. 684

Čok Vilém

* 7. 9. 1961

Boleslavský rodák. Rockový hudebník, zpěvák a textař. Člen skupin Pražský výběr, Stromboli a Nová růže.

Hrdina Jiří

* 5. 1. 1958

Mladoboleslavský rodák. Československý hokejový reprezentant, člen týmu mistrů světa 1985, později hráč Pittsburgh Penguins, s nimiž třikrát získal Stanley Cup.

Gellner František

* 19. 6. 1881 + 1914

Narodil se v Mladé Boleslavi jako syn nepříliš bohatého židovského obchodníka. V letech 1891 až 1899 navštěvoval mladoboleslavské gymnazium a už jako patnáctiletý přispíval do studentských časopisů Lípa, Lucerna, Pele-Mele a Mládí. A do pražského humoristického časopisu Švanda dudák. Po maturitě začal studovat techniku ve Vídni a odtud přešel na báňskou akademii v Příbrami, ale ani tu nedokončil. Často jezdil do Prahy a stýkal se básníky anarchistického  zaměření, která se soustřeďovala kolem S.K.Neumanna. Byl příslušníkem  pražské předválečné bohémy a to mělo zásadní vliv na jeho tvorbu. V ní brojil především proti tehdejší společnosti a jejímu životnímu stylu. Jeho první básnická sbírka měla název „Po nás ať přijde potopa“. Roku 1904  ilustroval i Havlíčkův „Křest sv. Vladimíra“. Později jako redaktor a karikaturista pracoval v brněnských Lidových novinách, do nichž psal poezii, fejetony i eseje. Mnoho jeho básní bylo použito jako textů k písním v tehdy velice populárním pražském kabaretu „Červená sedma“. Měl velký talent, i pokud šlo o výtvarné umění (stálá výstava jeho děl je umístěna ve Sboru českých bratří v Mladé Boleslavi). Chtěl se v malbě zdokonalit, a proto se ji vydal studovat nejprve do Mnichova a pak do Paříže. I v Paříži přispíval svými ilustracemi do satirických časopisů. V roce 1909 Paříž opustil a rok ztrávil na akademii výtvarných umění v Drážďanech. Do Mladé Boleslavi se vrátil až při mobilizaci před první světovou válkou a narukoval na frontu do Haliče. A tam se stopy po něm  ztrácejí. Od 13. září 1914 už byl u svého pluku veden jako nezvěstný a jeho osud není do dnešní doby znám.

Jelínek Josef Jiří

Nejvýznamnější představitel rodinné sochařské a řezbářské dílny z Kosmonos. Ve svém vrcholném období 30.–50. let 18. století  tvůrce plastik stylu radikálního baroka, autor výzdoby v mnoha kostelích Mladoboleslavska, severovýchodních i středních Čech.

Klaudián Mikuláš

(Mikuláš Kulhavý – Nikolaus Claudianus)
Rodák ze Žatce, významný mladoboleslavský lékař, ale především zakladatel bratrské tiskárny Na Karmeli. V Mladé Boleslavi se objevil v roce 1504. Je právem považován za jednoho z nejslavnějších českých tiskařů všech dob a jeho tisky představují významnou etapu knihtisku v celé  Evropě. Původně ve městě působil jako lékař a v domě Na Karmeli měl ordinaci a lékárnu. Velmi ho záhy zaujal epochální vynález knihtisku a Klaudián okamžitě odhadl jeho obrovský význam pro šíření informací, v jeho případě konkrétně šíření myšlenek Jednoty bratrské. V roce 1507 pracoval určitý čas v Norimberku jako pomocník tiskaře Jeronýma Höltzla, aby se seznámil s tiskařskou prací. Další znalosti v tomto směru získal v Holandsku a Německu. Ve své tiskárně v Mladé Boleslavi vydal řadu spisů s náboženskou tématikou, ale i světská díla jako příkladně „Knihu lekarskou, kteráž slove herbárz aneb zelinarz“ a přeložil do češtiny odborný lékařský spis „Ženám těhotným a babám pupkořezným“. Klaudiánova tiskárna byla na svou dobu skvěle vybavená a tím i velmi výkonná. Nejvýznačnějším Klaudiánovým počinem je rozhodně vytvoření a vytištění první mapy Čech v roce 1518. Je to první zachovaná mapa naší země v měřítku asi 1:685 000.  Má na svoji dobu vynikající úroveň a svou kvalitou je srovnatelná s tehdejšími mapami anglickými. Mikuláš Klaudián zemřel na cestě do Lipska v roce 1521.

Po stopách osobnosti: bývalá tiskárna Na Karmeli čp. 77/II

Klement Václav

*  16. 10. 1868 + 13. 8. 1938

Narodil se ve Velvarech, vyučený knihkupec, do Mladé Boleslavi přišel v roce 1886 a vedl zde knižní obchod v Železné ulici č.p. 37. Se svým přítelem Václavem Laurinem tady roku 1895 založil dílnu na výrobu jízdních kol „Slávie“ a později začali konstruovat motocykly. Roku 1905 byl v této dílně vyroben první automobil VOITARETTA a  tím byly v našem městě položeny základy automobilové továrny, v níž se stal roku 1907 Václav Klement generálním ředitelem firmy Laurin a Klement a.s., od roku 1925 firmy Škoda a.s. Hrobka Klementovy rodiny je na starém hřbitově v Mladé Boleslavi.

Po stopách osobnosti: socha V. Klementa a V. Laurina  (M. Moravec, 2005) u Auto Škoda Muzeum

Kroha Jiří Vendelín

* 5. 6. 1893 +  7. 6. 1974

Malíř, sochař a především architekt. Profesor a rektor techniky v Brně, jeden z předních představitelů meziválečné avantgardy. Narodil se v Praze v rodině drogistického příručího. Studoval na reálce na Vinohradech a v roce 1904 se rodina přestěhovala do Plzně, kde absolvoval s vyznamenáním r. 1911 plzeňskou reálku. Téhož roku začal studovat na pražské technice architekturu. Brzy po roce 1918 se projevil jako výrazný všestranný talent. Spolupracoval s dramatikem Arnoštem Dvořákem na vzniku „Socialistické scény“ v Praze, v dalších letech byl ve službách Zemského správního výboru v Praze. Ve 20. letech vyprojektoval a realizoval řadu staveb v Mladé Boleslavi a Kosmonosích. Jednalo se o velmi zajímavé funkcionalistické a konstruktivistické stavby z let 1922–1928, na příklad Průmyslová škola v Havlíčkově ulici, která v průběhu stavby představovala největší staveniště v celé republice. Dále vyprojektoval budovy Všeobecné pojišťovny v Jaselské ulici, původně dětskou nemocnici (ještě dříve útulek pro matku a dítě  zvaný „Masarykův dům“) v Havlíčkově ulici, činžovní domy v Mladé Boleslavi v ulici Boženy Němcové a Havlíčkově ulici, další domy v Kosmonosích, přestavbu Gellnerova obchodního domu na Staroměstském náměstí, přestavbu hotelu „Věnec“ na Staroměstském náměstí a Okresní dům v Benátkách. V roce 1923 bylo Krohovi nabídnuto, na podnět Karla Hugo Hilara, místo režiséra v Národním divadle, ale Kroha tuto nabídku nepřijal. Po návratu ze Sovětského svazu v roce 1930 se stal nadšeným propagátorem této země a myšlenek komunismu a téhož roku byl jmenován řádným profesorem na brněnské technice. V roce 1935 byl za své levicové přednášky poslán do trvalé výslužby, ale v roce 1937 mu bylo opět povoleno přednášet. Roku 1939 je znovu suspendován pro svou komunistickou orientaci a vzápětí, 1. září je zatčen  a uvězněn v koncentračním táboře v Buchenwaldu. V roce 1940 je v rámci zásahu Červeného kříže  propuštěn pro svůj špatný zdravotní stav a zbytek války prožil pod stálým policejním dohledem. Po osvobození se pustil do intenzivní architektonické a politické práce. Byl mu udělen titul Národní umělec a v roce 1957 mu byl propůjčen Řád práce. Zemřel roku 1974 v Praze.

Laurin Václav

* 27.  9. 1865 +  4. 12. 1930

Spoluzakladatel mladoboleslavské automobilky, měl původně dílnu s velocipedy v Turnově a od roku 1895 spolu s Václavem Klementem i v Mladé Boleslavi. Tato dílna se v roce 1905 změnila na továrnu na automobily. V době svých největších úspěchů si Laurin postavil dům v Husově ulici v Mladé Boleslavi.

Po stopách osobnosti: rodinná hrobka je umístěna na starém hřbitově, socha V. Laurina a V. Klementa u Škoda Auto muzeum  (M. Moravec, 2005)

Mandlová Adina

* 28. 1. 1917 + 9. 2. 2003

Rodačka z Boleslavi. Oblíbená filmová herečka třicátých a poloviny čtyřicátých let minulého století. Pocházela z rodiny inspektora c. k. státních drah Jana Mandla. Dodnes ji často vídáme ve filmech pro pamětníky, její herectví bylo na dobu, ve které hrála, velmi moderní, civilní a přesvědčivé. Po roce 1945 byla obviněna z kolaborace a vězněna, bylo jí vyčítáno, že hrála za války v německých filmech, ale naopak ona ve skutečnosti mnoha lidem tehdy pomohla. Po tomto ponížení odešla po propuštění z vězení z republiky. Od roku 1946 žila v emigraci nejprve v Anglii, později ve Švýcarsku, na Maltě a v USA. O svém životě napsala velmi upřímnou knížku pod názvem „Dneska už se tomu směju “. Po smrti svého třetího a posledního manžela se po roce 1989 vrátila do Čech a žila na zámku Dobříši. Zemřela v roce 1991 v Příbrami, kde je i pohřbena. Role ve filmech na příklad Mravnost nade vše, Kouzelný dům, Kristián, Noční motýl, Šťastnou cestu, Sobota a další.

Po stopách osobnosti: pamětní deska na jejím rodném domě na třídě V. Klementa.

Maňásek Luděk

* 11. 11. 1929 + 9. 2. 2003

Rodák z Bělé pod Bezdězem. Měl toto město velmi rád a celý život se cítil jeho rodákem. Nejprve navštěvoval Státní grafickou školu a v letech 1950-1955 absolvoval Vysokou školu umělecko průmyslovou v Praze a nastoupil na uměleckou dráhu, v níž se zaměřil na knižní ilustrace pro děti. Od roku 1947 žil a tvořil v Mladé Boleslavi, ke konci života v Kosmonosích a v Ústí nad Labem. Spolupracoval s nakladatelstvími Albatros, Mladé léta a Artia. Ilustroval světově známé tituly jako Pohádky bratří Grimmů, Andersenovy pohádky, Ptáka Ohniváka, Krásku a zvíře, Šťastného prince, Perské pohádky a mnoho dalších. Jím ilustrované knížky vyšly v nákladu vyšším než pět milionů výtisků ve 14 jazycích. Pracoval na 150 titulech, jako poslední práci ilustroval Máchův „Máj“. V 60. letech byl členem redakční rady měsíčníku „Život mladoboleslavské kultury“, který vycházel až do roku 1969, než byl stranickými orgány zakázán. Luděk Maňásek působil i jako učitel výtvarné výchovy v Lidové škole umění, ale pro své politické postoje proti sovětské okupaci 1968 mu byla pedagogická i výstavní činnost v Mladé Boleslavi zakázána. Mezi výtvarníky byl uznáván jako špičkový profesionál.

Pekař Josef

* 22. 12. 1870 + 23. 1. 1937

Jeden z největších českých historiků. Děkan na filosofické fakultě a rektor Karlovy univerzity. Maturoval na gymnaziu v Mladé Boleslavi, kde byl žákem rovněž tehdy významného regionálního historika Františka Bareše. Na gymnaziu Pekař i později krátce učil. Jako historik je svým významem řazen hned za samotného Františka Palackého. Věnoval se především českým dějinám a roku 1912 zahájil vědeckou polemiku s T. G. Masarykem na téma „smyslu českých dějin“. Pekař byl na rozdíl od T. G. Masaryka velkým kritikem husitského hnutí, v čemž se rozcházel s mnoha dalšími historiky. Byl třicet let redaktorem „Českého časopisu historického“.

Po stopách osobnosti: Gymnazium v Palackého ulici nese jeho jméno, Občanské sdružení „Pekařova společnost Českého ráje“ navazuje na činnost spolku z roku 1936 a byla obnovena v roce 1990. Zakládajícími organizacemi jsou Muzeum Českého ráje v Turnově, Muzeum v Jičíně a Muzeum Mladoboleslavska.

Smetana Bedřich

* 2. 3. 1824 + 12. 5. 1884

Jako devatenáctiletý přišel do Mladé Boleslavi, kde se seznámil se svou budoucí první manželkou Kateřinou Kolářovou. Nějaký čas byl učitelem hudby v rodině Rudolfa Thurn-Taxise v Niměřicích. Pokud později vždy přechodně pobýval v Mladé Boleslavi, bydlel v Železné ulici u své sestry Františky Nečáskové, která tu žila a pracovala jako hospodyně u svého švagra, kněze Nečáska. Smetana navštěvoval Boleslav i v souvislosti s koncerty zdejšího pěveckého sboru „Boleslav“ a později byl i jmenován jeho čestným členem. Busta Bedřicha Smetany, umístěná u staré mladoboleslavské renezanční radnice má souvislost s jednou skladatelovou návštěvou. Roku 1879 prý tudy procházel se svým zetěm cestou z koncertu, který se konal v hotelu „U zlatého věnce“ a téměř jej zde srazil projíždějící kočár. Je zajímavé, že v té době téměř nikdo nevěděl, že na svatohavelském hřbitově je pohřbena Smetanova matka, až v čase dušiček byl na hřbitově Smetana spatřen členy spolku „Boleslav“ a tehdy se o tom Smetana zmínil. Od té doby byl hrob jeho matky pietně opatrován „Spolkem paní a dívek“.

Zwikl Josef

* 14. 4. 1828 + 17. 12. 1903

Knihtiskař a nakladatel. V roce 1860 vydával časopis Iserbote a téhož roku založil časopis Boleslavan. V letech 1860–1867 aktivní představitel místního politického a národnostního života, pracovník samosprávy a funkcionář mnoha místních spolků.

Železný Jan

* 16. 6. 1966